Jdi na obsah Jdi na menu
 


Husa Velká

5. 1. 2017

Husa Velká

Popis:

Hlas Husy Velké

Místo pořízení:

Obec Ktiš

Pořídil:

Jan Čajan

Délka:

00:01:16 s.

Za jakých okolností a kdy byl záznam pořízen:

Pořízeno při návštěvě u sousedů.

Popis Husy Velké:

  • Říše: živočichové (Animalia)
  • Kmen: strunatci (Chordata)
  • Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
  • Třída: ptáci (Aves)
  • Podtřída: letci (Neognathae)
  • Řád: vrubozobí (Anseriformes)
  • Čeleď: kachnovití (Anatidae)
  • Podčeleď: husy (Anserinae)
  • Rod: husa (Anser)

 

Husa (Anser)

Husa je rod vrubozobých ptáků z čeledi kachnovitých. Někdy jsou společně s labutěmi, berneškami a husičkami řazeni do podčeledě husy (Anserinae).

 

Etymologie

Slovo "husa" má základ v praindoevropském kmeni *ghans-. V germánských jazycích v staré angličtině vzniklo gōs, plurál gēs a gandra (v dnešní angličtině goose, geese a gander), v němčině Gans, Gänse a Ganter, v staré severštině gās. Stejný základ má také litevské žąsìs (historicky žansis), irské gé (ze staroirského géiss), latinské anser, řecké chēn, albánské gatë (volavka), sanskrit hamsá, polské gęś (historicky genš), ruské гусь (gus) a perské ghāz.

 

Druhy a poddruhy

  • husa běločelá (Anser albifrons)
  • husa běločelá eurosibiřská (Anser albifrons albifrons)
  • husa běločelá aljašská (Anser albifrons elgasi)
  • husa běločelá grónská (Anser albifrons flavirostris)
  • husa běločelá pacifická (Anser albifrons frontalis)
  • husa běločelá nearktická (Anser albifrons gambelii)
  • husa velká (Anser anser)
  • husa velká evropská (Anser anser anser)
  • husa velká azijská (Anser anser rubrirostris)
  • husa domácí (Anser anser domesticus)
  • husa krátkozobá (Anser brachyrhynchus)
  • husa labutí (Anser cygnoides) – někdy se vyčleňuje do samostatného rodu Cygnopsis
  • husa labutí domácí (Anser cygnoides domesticus)
  • husa malá (Anser erythropus)
  • husa polní (Anser fabalis)
  • husa polní evropská (Anser fabalis)
  • husa polní západosibiřská (Anser fabalis fabalis)
  • husa polní jakutská (Anser fabalis johanseni)
  • husa polní jamalská (Anser fabalis rossicus)
  • husa polní severosibiřská (Anser fabalis serrirostris)
  • husa indická (Anser indicus)

Další rodyJako husy jsou v češtině označovány i zástupci rodu Cereopsis (jediný druh husa kuří Cereopsis novaehollandiae), Chen (bílé husy) a někdy i husice rodu Chloephaga.

Živí se pouze rostlinou potravou.

Je naší největší původní husou, dorůstá délky 75–100 cm, v rozpětí křídel měří 147–180 cm a váží 2,5–4 kg. Hmotnost u samců se přitom pohybuje mezi 3–5 kg, u samic pak mezi 2–3,5 kg.[4] Má zavalité tělo, dlouhá silná brka a silný zobák. Opeření má hnědošedé s tmavším zbarvením na hlavě a světlejším břichem s proměnlivým černým pruhováním. Svrchní strana křídel je převážně světlá s černými letkami, končetiny má růžové a zobák žlutý (u poddruhu husa velká evropská – A. a. anser) nebo růžový (u poddruhu husa velká asijská – A. a. rubrirostris).[5] Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci pak postrádají černé zbarvení na břiše a mají navíc i šedé končetiny a šedožlutý zobák.

Ve střední Evropě žije podobná husa polní (A. fabalis), která je celkově hnědší a od husy velké se liší také tmavým zobákem s různě širokým oranžovým pruhem.

 

Hlas

U druhu bylo zaznamenáno více než 12 různých hlasových projevů,[6] z nichž je nejčastější a nejznámější tříslabičné „ga-ga-ga“, které zní v porovnání s jinými husami drsněji a hlouběji.[7]

 

Rozšíření

Husa velká žije na rozsáhlém území Eurasie. Její rozšíření pozměnil člověk, jelikož se jednalo o lovný druh. Hnízdí zejména v severní a východní Evropě (na Islandu, ve Skandinávii, Německu, Polsku) a v Asii v rozmezí od Turecka až po Čínu. Člověkem byla zavlečena též na Falklandské ostrovy.[8] Většina populací je tažných, evropští ptáci zimují ve Velké Británii (v případě islandské populace), Nizozemsku, Španělsku, Francii, Středomoří a severní Africe.[9]

Evropská populace čítá 120 000 – 190 000 párů.[10]

V Česku hnízdí hlavně na rybníčcích v oblastech jižních Čech a Moravy. Počet hnízdících ptáků je zde přitom odhadován na 580–670 párů.[5]

 

Stanoviště

K životu preferuje močály, jezera a rybníky s dostatečně zarostlými břehy, ostrůvky a přilehlými loukami, na kterých pátrá po potravě. Polodivoce se s ní lze setkat též na větších parkových jezírcích.

 

Způsob života

Může být aktivní jak ve dne, tak v noci. Hřaduje na otevřených vodních plochách. Žije v trvalých párech, které se s výjimkou hnízdního období sdružují v hejnech čítajících i několik tisíc jedinců.[11] Od září do konce října odlétá na jih, odkud se zpět do střední Evropy vrací již během února. Migruje ve známých formacích tvaru písmene V.

 

Potrava

Živí se téměř výhradně rostlinnou stravou, požírá přitom jak rostliny vodní, tak suchozemské. Nejčastěji se v její potravě objevují různé druhy travin. Dále se živí kořínky, hlízami, bobulemi, semeny (např. obilnin) a ve velmi malé míře také malými vodními živočichy.[9][12]

 

Hnízdění

Pohlavně dospívá ve věku 2–3 let.[9] Hnízdí jednou ročně od března do července.[7] Námluvy i samotné páření probíhá na vodě. Velké hnízdo z rákosových stébel a větviček staví samotná samice v rákosí, na vrbách i na ostrůvcích pod keři[12] a následně jej vystýlá peřím.[13] V jedné snůšce je 4–6 smetanově bílých, 85,9 x 58,4 mm velkých vajec,[5] na jejichž 27–28 denní inkubaci se podílí samotná samice.[9] Samec během tohoto období zůstává v blízkosti hnízda a střeží jej od případných predátorů. Mláďata jsou prekociální, opeřují se ve věku 50–60 dnů[9] a s rodiči zůstávají obvykle až do začátku další hnízdní sezóny.

Ve volné přírodě se dožívá až 20 let.[9] Zatím nejstarší volně žijící jedinec zaznamenaný v Evropě se dožil celých 23 let a 7 měsíců.[14]

 

Ohrožení

Mezi hlavní predátory husy velké patří velcí dravci, jakými jsou zejména orli, krkavcovití, zdivočelí psi a lišky. Ohrožuje jí též ztráta přirozeného biotopu, kterou způsobuje např. vysušování mokřadů, znečišťování vod, otrava olovem a rušení na hnízdištích.

 

   
 

 

Nahrávka k poslechu

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář